NIKÉ vypravuje I.
Když jsem chystala materiály ke svému článku o válečných veteránech, zjistila jsem, že na internetových vyhledávačích mnoho informací není. Nemohu posoudit proč, ale domnívám se, že osud válečných veteránů veřejnost příliš nezajímá.
Kdo tedy jsou váleční veteráni a co o nich víme?
Mezinárodní internetová encyklopedie Wikipedie nabídla definici, že veterán pochází z latinského slova vetus neboli starý, a že je to vojenský vysloužilec – účastník nějaké války či bojového tažení. Jejich památce je věnován 11. listopad jako Den veteránů neboli také Den vzpomínek, který je od roku 2001 připomínán i u nás.
Našimi novodobými válečnými veterány se stali vojáci, kteří byli v roce 1990 vysláni do Perského zálivu, kde probíhala operace pod kódovým názvem Pouštní štít a Pouštní bouře. Následně v roce 1992 operovali v bývalé Jugoslávii a později i na dalších misích na území Bosny a Hecegoviny, Kosova, Afgánistánu a Iráku.
Ne všichni měli to štěstí a vrátili se živí a zdraví. Ale ani pro ty, kteří vyvázli se zdravou kůží, nebyl návrat do normálního života vždy jednoduchý.
Když opět čerpám informace z dostupných zdrojů, tak například ve starém Římě se veteránem stal voják po dvaceti letech služby a tvořil tak zálohu, aby v případě války mohl být znovu povolán do vojska.
Za éry Napoleona vysloužilí vojáci tvořili starou gardu. Tato tisícovka mužů byla svému idolu absolutně oddána a po útěku císaře z Elby se s ním v roce 1815 vylodila u Cannes. Bohužel ani jejich hrdinný odpor Napoleonovi v bitvě u Waterloo nepomohl.
V Americe po válce Severu proti jihu vznikla řada veteránských organizací, za jejichž podporou stál sám americký prezident Abraham Lincoln.
Ve dvacátém století veteránské tradice nabyly důležitosti po obou světových válkách a pomáhaly válečným veteránům se začleněním do civilního života.
Sdružení válečných veteránů u nás má asi 1400 členů, převážně vojáků v záloze, kteří se zúčastnili mezinárodních operací v zahraničí. Kromě tohoto sdružení se veteránům rozhodla pomáhat i naše nadace.
Nadační fond NIKÉ do svého programu zařadil také pomoc při řešení problémů, se kterými se tito vysloužilí vojáci po absolvování misí musí vypořádat. Jedním z možností, jak upozornit na život válečných veteránů je právě probíhající výstava fotografií, která nám přibližuje nebezpečný, ale i všední a každodenní život vojáků při plnění svých povinností v mezinárodních misích.
Jako malou ochutnávku před návštěvou mimořádné výstavy „Ten druhý život“, pořádané pod záštitou ministra obrany Martina Stropnického, vám poskytnu pár fotografií pořízených v Pule za války v roce 1917. Posílal je domů můj dědeček, který se I. světové války zúčastnil jako námořní důstojník.
Omlouvám se za kvalitu fotografií, ale jsem ráda, že se za téměř stovku let podařilo aspoň takto zachovat jedinečné snímky, které nabízí zase jiný pohled na válku.
Nejsmutnější fotografie – loučení s kamarády a druhy v boji.
A trochu humoru nakonec.
______________________________________________________________________________________________________________________
NIKÉ vypravuje II.
Jaká vlastně byla bohyně vítězství Niké? Víte, že byla potomkem Titána Pallanta a jeho ženy Stygy? Měla velkou moc, která se projevila už v boji Dia s Titánem Kronem o vládu nad světem. Ale byla spravedlivá?
Možná, že opravdu byla, když ji měli v tak velké vážnosti nejvýznamnější osobnosti Olympu jako sám vládce bohů Zeus a bohyně Athéna. Byli dokonce tak nakloněni své božské kolegyni, že jejich sochy byly zpodobňovány s malou Niké, kterou drželi ve své dlani. Bohyně Niké předávala svou přízeň nejen bohům, ale samozřejmě i lidem a nejednalo se vždy jen o boj a válečná tažení. Tato malá – velká bohyně představovala zosobněné vítězství také při sportovních kláních. Atleti jí pravidelně obětovali, aby jim zajistila vítězství ve sportovních zápoleních a byla uctívána i v uměleckém světě. Na její počest rozdávali vítězům vavřínové věnce, palmové ratolesti nebo šerpy. Ještě i dnes můžeme okřídlenou bohyni obdivovat na reliéfech a sochách s věncem v ruce.
Ve Spartě si ji dokonce tak vážili, že ji zobrazovali spoutanou – aby jim prý neutekla.
Centrem jejího uctívání byl chrám na athénské Akropoli, odkud je úžasný výhled na Saronský záliv a přilehlé ostrovy. Tento strategický bod už od pradávných dob sloužil k pozorování a svým způsobem přispíval k ochraně Athén před nebezpečím nepřátelského útoku. Místo je natolik posvátné, že ani Turkům se ho nepodařilo zničit úplně. Sice chrám Niké v roce 1687 rozbili, ale jednotlivé části byly nalezeny a chrám byl roku 1835 zrekonstruován.
______________________________________________________________________________________________________________________
NIKÉ vypravuje III.
A je to tady! Řecká bohyně Niké se opět dostává do centra světového dění. Tisíce let stará a přesto stále mladá. Fanoušci sportovních klání zajásali – byly představeny olympijské medaile pro Rio de Janeiro. A jak jinak, než s postavou bohyně Niké, která je vyobrazena na zadní straně medailí. Co k tomu dodat? Je to opět Niké, bohyně vítězství přinášející naději sportovcům při jejich sportovních zápoleních. Také naše nadace přináší tuto naději pro spoustu potřebných – ať jsou to nemocné děti, invalida na vozíku nebo válečný veterán, který se po ukončení misí jen těžce vyrovnává se vstupem do nové životní reality.
Podívejte se na ni, jak vypadá. Která strana je ta hezčí? První s vavřínovými listy a logem Ria 2016? Nebo druhá s bohyní Niké a se stadionem Panathinaiko v pozadí? To posuďte sami. Postava řecké bohyně vítězství je však rozhodně dominantní. Pro olympiádu v Riu bylo vyrobeno 2488 medailí celkem, z toho 812 zlatých, 812 stříbrných a 864 bronzových. A nezapomeňte, že olympijské hry začínají již 5. srpna.
